Teorie vzniku vesmíru s proměnlivými Planckovými konstantami a fraktální strukturou vesmíru

Dall·e 2024 12 10 01.40.19 A Visually Striking Illustration Representing The Concept Of A Fractal Universe With Variable Planck Constants. The Image Features A Central Glowing Q

Úvod

Pohled na vesmír se neustále vyvíjí. Představa, že náš vesmír je jediným existujícím, je stále více zpochybňována teoriemi multivesmíru. Podle této nové teorie vznik vesmíru vychází z koncepce proměnlivých fundamentálních konstant v rámci fraktálního uspořádání vesmíru. Tato teorie spojuje kvantové fluktuace, proměnlivé Planckovy konstanty a myšlenku multivesmíru do jedné koherentní spekulativní teorie.

Struktura prázdného prostoru

Na první pohled se vakuum může jevit jako prázdný prostor, ale kvantová teorie pole ukazuje, že tomu tak není. Vakuum je vřící polévka kvantových fluktuací, kde neustále vznikají a zanikají virtuální částice. I když tyto částice nejsou „skutečné“ v běžném smyslu, mají prokazatelný vliv na realitu, například Casimirův jev, kdy přítomnost fluktuací vakua způsobuje měřitelnou přitažlivou sílu mezi dvěma kovovými deskami.

Kvantové fluktuace a vznik virtuálních částic

Podle kvantové teorie pole vakuum obsahuje oscilující kvantová pole, která způsobují vznik a zánik dvojic částic a antičástic. Heisenbergův princip neurčitosti, který udává vztah mezi energií a časem, popisuje tento jev následovně:

ΔE · Δt ≥ ℏ

Tento vztah umožňuje, aby na velmi krátkou dobu vznikla „vypůjčená“ energie, která se projeví jako dvojice částic a antičástic. Tyto virtuální částice existují jen krátce, dokud se energie nevrátí zpět do vakua. Tento jev probíhá neustále, čímž se vakuum stává neklidnou a dynamickou strukturou, v níž nikdy neexistuje absolutní klid.

Fraktální vesmír a proměnlivé Planckovy konstanty

Teorie přechází od standardní kvantové fyziky k spekulativnímu pojetí fraktální struktury vesmíru. Fraktální vesmír je představa, že náš vesmír není jediný, ale je jen jednou z úrovní nekonečně rozsáhlé hierarchie dalších vesmírů. Každá z těchto úrovní může mít své vlastní hodnoty fundamentálních konstant, jako jsou:

  • Gravitační konstanta G
  • Rychlost světla c
  • Planckova konstanta

Pokud se tyto konstanty liší na jiných „vrstvách“ vesmíru, pak se změní také Planckovy jednotky. Například Planckova délka, Planckova energie a Planckův čas se počítají jako:

lP = √(ℏG / c³), EP = √(ℏc⁵ / G), tP = √(ℏG / c⁵)

Pokud se změní hodnoty G, ℏ nebo c, změní se i tyto jednotky. To znamená, že v „vyšších úrovních“ fraktálního vesmíru může být Planckova energie mnohem větší než v našem vesmíru a v těch nižších úrovních Planckova energie mnohem menší. Tím by kvantové fluktuace na těchto úrovních mohly uvolnit mnohem větší množství energie – dostatečné k tomu, aby vytvořily nový vesmír .

Vznik vesmíru z kvantové fluktuace

Heisenbergův princip neurčitosti umožňuje, aby i na extrémně malých škálách došlo ke krátkodobému vytvoření velkého množství energie. Pokud jsou však hodnoty G, c a ℏ v jiné vrstvě vesmíru jiné, může být Planckova energie v těchto vrstvách extrémně vysoká. To umožňuje, aby i jediná fluktuace vytvořila dostatečnou energii pro vznik celého vesmíru.

Tento proces je analogický se vznikem virtuálních částic ve vakuu, ale na jiné energetické úrovni. Pokud by se taková fluktuace stala trvalou (podobně jako v případě Hawkingova záření), mohl by nový vesmír začít inflaci – fázi, ve které se exponenciálně zvětší – a stát se nezávislým vesmírem.

Multivesmír a nekonečný cyklus

Podle této teorie není náš vesmír jediný, ale součástí nekonečné hierarchie vesmírů tvořící multivesmír. Každý z těchto vesmírů může mít odlišné fundamentální konstanty, které ovlivňují jeho trvání, velikost a fyzikální zákony.

Zatímco některé vesmíry mohou existovat jen krátce (podobně jako virtuální částice), jiné mohou díky rozdílným konstantám přetrvávat po extrémně dlouhou dobu. Náš vesmír by tak nebyl jedinečný, ale jednou z mnoha kvantových fluktuací, která se díky specifickým podmínkám stala trvalou.

Liší-li se Planckovy konstanty mezi vrstvami fraktálního vesmíru, mohou se lišit i časová měřítka. Co se v jedné vrstvě jeví jako okamžik, může být v jiné extrémně dlouhým obdobím. Fluktuace, které se zdají krátkodobé, tak mohou v jiných vrstvách existovat téměř věčně.

Z tohoto pohledu není vakuum prázdné, ale je nekonečnou hierarchií vrstev, z nichž každá má své vlastní konstanty a pravidla. Pozorovatel v jedné vrstvě by mohl jiné vrstvy vnímat jako zcela mimo čas a prostor, jak je známe.

Rozpínání vesmíru a jeho konec

Zrychlené rozpínání vesmíru, poháněné temnou energií, může být důsledkem interakce s „vyššími vrstvami“ vesmíru. Jak se náš vesmír stále rychleji rozpíná, prostor mezi kupami galaxií se neustále zvětšuje. V budoucnu by se tento proces mohl dostat do fáze, kdy se prostor mezi těmito strukturami začne zvětšovat rychlostí převyšující rychlost světla. V důsledku toho by se jednotlivé oblasti vesmíru zcela izolovaly, protože by mezi nimi přestala existovat jakákoliv možnost interakce.

Z pohledu pozorovatele z „vyšší vrstvy“ by tento proces mohl připomínat rozpad elementární částice, což naznačuje, že různé úrovně fraktálního vesmíru mohou stejný jev vnímat odlišně.

Jelikož i protony mají svůj poločas rozpadu, jednou dojde k rozpadu veškeré hmoty. Po rozpadu všech protonů se vesmír změní na prostředí plné záření, volných neutrin a dalších elementárních částic. V tomto bodě bude prostor nadále expandovat, přičemž všechny částice se od sebe budou vzdalovat stále rychleji, až mezi nimi zcela zmizí možnost jakékoliv interakce.

Tím nastane konec času, protože čas, jak ho chápeme, je definován posloupností událostí a interakcí. Jakmile žádné interakce neprobíhají, ztrácí čas svůj smysl. Veškerá zbylá zapůjčená energie se poté navrátí zpět do vakua,

Závěr

Teorie fraktálního vesmíru s proměnlivými fundamentálními konstantami nabízí nový pohled na vznik vesmíru. Hlavní body této teorie jsou:

  • Kvantové fluktuace mohou vytvořit celý vesmír v nadřazených úrovních vesmíru.
  • Proměnlivé Planckovy konstanty umožňují různé škály energie, délky a času na každé vrstvě fraktálního vesmíru.
  • Multivesmír je hierarchií nekonečných vrstev vesmírů, kde každý vesmír je potenciálně výsledkem kvantové fluktuace v nadřazené vrstvě.

Tento pohled na vesmír je spekulativní, ale ukazuje potenciál pro vznik nových teorií, které se pokusí vysvětlit původ vesmíru a možnost existence nesčetných dalších světů.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *